JAK SE OBLÉCI NA ETAPOVOU HRU

SŮVÁCKÉ POVĚSTI ČESKÉ

Jak asi již většina táborníků tuší, letošní tábor se bude odehrávat v době našich prapředků, které v bájích a pověstech zachytil Alois Jirásek, který vycházel z děl dávných kronikářů Kosmase a Václava Hájka z Libočan.

Abychom se této době co nejvíce přiblížili a vžili se do ní, tak k tomu nám poslouží na táboře mimo několika dalších maličkostí i jedna důležitá věc - TUNIKA. Zvláštní to slovo. A co to vůbec je?

O oblékání našich předků – středověkých Slovanů, toho bohužel moc nevíme. Dá se předpokládat, že stejně tak jako ostatní středověké národy Evropy nosily „tuniku“ – oděv připomínající delší košili, která se oblékala přes hlavu a ve spodní části byla rozšířená. Tuniky byly většinou nezdobené a nebarvené. Muži měli tuniky po kolena a ženy skoro až na zem.

TUNIKA - a jak si ji vyrobit?

A) Nejjednodušší je vzít dostatečně široký pruh látky (alespoň jako tvé tělo) – třeba povlečení či prostěradlo - a prostřihnout mu otvor na hlavu. Když máte obleček na sobě, tak stačí jen přepásat a je hotovo.

B) Kdo chce jiný oblek, tak rychlá výroba spočívá v sešití již vyřazené staré košile, která se sešije tam kde by měly být knoflíky.

C) Nyní k tomu jak ušijete skoro opravdovou TUNIKU:

Základem je pruh látky dlouhý tak jako vy, tedy spíše dlouhý tak jak chcete, aby byla tunika dlouhá. (Budeme se v ní pohybovat i v lese, tak na to myslete) Tento díl potřebujete dvakrát. Místo pro hlavu a ruce jsou tedy jen nesešité tyto díly k obě. Do boků se vkládá klín - na obrázku je součástí celkového vzhledu (viz brožurka). Pro dámy, pokud chtějí mít tuniku spíše jako šaty, tak se pak vkládá ještě jeden klín - na obrázku je samostatně (viz brožurka), aby byla volnější sukně. Ale záleží to jen na vás kterou variantu si slečny zvolíte. Rukávy je možno vytvořit buď dle obrázku (viz brožurka), nebo je udělat volnější čistě obdélníkového tvaru.

Jednoduché úpravy pro efekt je možno docílit tím, že rozhalení u krku si uděláme jako šněrování, a stejně můžeme upravit rukávy. Pokud jich kus nesešijeme a vytvoříme tam šněrování. U šněrování pozor, dírky je nutno obšít, aby se netřepily.

Barva je téměř libovolná, nedoporučuji výrazné barvy, přeci jen se vtom budeme pohybovat v lese, a tak nás nemusí soupeři hned objevit. Ušita ať je z jednobarevné látky (třeba bílá, světle hnědá, béžová,...). Vložené klíny v šatech mohou být jiné barvy.

V brožurce jsou také uvedeny střihy na jednotlivé druhy tunik a na tuniky dámské a pánské či různé doplňky – ale samozřejmě se vlastním a nápadům meze nekladou.

A pro inspiraci

Jak jsme vypadali před 12ti lety my:

a jak to pojali ti před námi: